O japonštině s knihou Krouského

6. října 2009 v 21:42 | VelkýBubák |  Japonština

Úvod

Písmo

Japonské písmo představuje kombinaci znaků a dvou fonetických slabičných abeced hiragany a katakany, jež se souhrně nazývají kana. Znaky se v podstatě píší podstatná jména a slovesné a adjektivní koncovky. Způsob psaní těchto koncovek se nazývá okurigana. Hiraganou se píší ostatní slovní druhy, např. partikule, příslovce, aj., ale i celá slova, zvláště ta, jejichž znaky přesahují rámec tzv. běžně používaných znaků. Katakanou se přepisují cizí slova, přejatá do japonštiny, a cizí jména. Katakana může mít také funkci odlišující v písmu jako česká kurzíva. Japonský text se píše buď vodorovně (v řádcích zleva doprava) nebo svisle (odshora dolů ve sloupcích odprava doleva). Znaky a písmena ve slovech se nespojují, mezery mezi slovy se nedělají. Dělení slov v písmu napomáhá kombinace znaků a kany a ovšem znalost slovní zásoby, gramatiky a syntaxe. Neexistují velká a malá písmena. Latinky se používá v japonštině pouze v pomocných přepisech, nápisech, reklamách, apod., obecně japonština latinku nepoužívá. V této učebnici používáme český fonetiský přepis, v mezinárodním měřítku se používá anglický, tzv. Hepburnův přepis. V japonsku se ve speciálních textech používá japonský přepis latinkou, tzv. rómadži. Psané a tištěné typy znaků a abeced jsou poněkud odlišné, při jejich psaní je potřeba dodržovat správný postup tahů (kakidžun), který je uváděn v jednotlivých lekcích.

Grafické značky v japonském textu:
maru。 (tečka za větou)
ten 、(čárka ve větě
kagi 「」(uvozovky)
odoridži (opakování téhož znaku) [na psaní japonských znaků používám scim s volbou Japonština Anthy - jak napsat tyto znaky zatím nevím]
(opakování téhož písmene)

Pro zvýraznění slov (podtržení) se u svislého textu používá čárek vpravo od písma, u vodorovného textu pod ním. Pro psaní japonského textu se používá čtverečkovaný papír (genkó jóši). Každý znak i písmeno i grafická značka mají svůj čtvereček. Píše se odshora dolů ve sloupcích odprava doleva, to znamená, že text na stránce začíná vpravo nahoře a končí vlevo dole. Pokud se píše na čistý papír, je třeba umisťovat jednotlivé znaky, písmena či grafické značky do pomyslných čtverečků.

Gramatika

Japonština patří k jazykům aglutinačním, gramatické vztahy (pády) se vyjadřují pomocí partikulí (postpozic), slovesné časy pomocí přípon (sufixů).

Podstatná jména

Podstatná jména jsou neohebná a pokud se nepoužije zvláštních koncovek, nerozlišují jednotné a množné číslo, takže např. ki může znamenat strom i stromy. Pro odlišení je důležitý kontext. Rovněž tak se nerozlišuje rod, pokud se nepoužije zvláštních slov, takže gakusei がくせい znamená student i studentka.
Pro japonštinu je typická velká homonymita. V písmu se homonyma odlišují znaky (z toho vyplývá nutnost znaků v textu), v hovoru je pro odlišení homonym důležitý kontext.

Přídavná jména

Přídavná jména nerozlišují ani číslo, ani rod, např. ii může znamenat dobrý, dobrá, dobré, dobří (stojí-li v přívlastku), je dobrá, jsou dobré apod. (stojí-li v přísudku).

akai cukue あかい つくえ- červený stůl, červené stoly
akai isi あかい いし- červená židle, červené židle
akai ita あかい いた- červené prkno, červená prkna

Slovesa

Slovesa jsou ohebná, ale nerozlišují ani osobu, rod, nebo číslo, např. iku může znamenat: jdu, jdeš, jdeme, jdete, jdou. Pro upřesnění je důležitý kontext, mapř. uvedení podmětu. Slovesa stojí na konci věty. Velovíčkách uvádíme slovesné tvary jako český infinitiv (slovníkový tvar), tedy iku いく jít. V japonštině existují zdvořilostní stupně, které se vyjadřují buď slovesnými koncovkami nebo zvláštními slovy, prefixy a surfixy. Tyto zdvořilostní stupně nemají své přesné ekvivalenty v češtině. Zhruba je možné říci, že stupeň důvěrný se používá mezi spolužáky, přáteli apod., stupeň zdvořilý odpovídá přibližně českému vykání a stupeň uctivý se používá vůči starším osobám, nadřízeným apod. Určení zdvořilostního stupně záleží na tom, kdo s kým a za jakých okolností mluví.
Partikule
Partikule (postpozice) jsou nesamostatné částice, připojované za výraz, ke kterému patří. Dvě základní skupiny tvoří partikule gramatické (pádové) a větné (tvoří různé druhy vět, např. časové, podmiňovací apod.).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Signatura